O čem nedokážu mluvit u psycholožky

29. srpna 2013 v 11:32 | Ko Ky |  Psycholožka
Ahoj holky,

rozhodla jsem se napsat článek k tématu,o kterém nedokážu nahlas mluvit,ne že by to nešlo,ale je moc bolestivý,takže kdo nechce plakat nebo kdo je ještě pod zákonem,tak tady ten článek radši nečtěte(když ho budete číst,tak za to,jak se budete cítit nenesu žádnou odpovědnost,protože já jsem vás varovala).

Když jsem byla malá cca kolem 13-14 let(takže před cca devíti lety) jsem ve škole řekla(někdo to nazýval,že jsem to práskla)co mne a ségře dělal otec.Jde o to,že jakožto náš otec(vlastní) nemá právo šahat na naše ženské křivky(prsa),ale on si občas šáhl,sice k ničemu jinému nedošlo,ale i to,že si šáhl a umí s vámi dosti zacloumat a došlo to i k tomu,že ne aby jeho potrestali,ale byla jsem zavřená do DDÚ(Diagnostického ústavu) a on byl vyšetřován policii,i jsem pak byla zavřená do Motola,jelikož si po pár měsících ségra vzala prášky,zrovna když jsme se měly jet podívat s našími třídními učitelkami a sociálkou do klokánku,tak to takto dopadlo.Mne samozřejmě na čtyři dny daly do nemocnice do Brandýse,a pak jsem týden ještě byla doma,ale pak hned do Motola.
A pak si mne na reverz vzali rodiče domů(podepisoval to otec),jelikož prý vyšetřování bylo pozastaveno.Ikdyž jsem z podání rukou od paní doktorky,která mne měla nastarosti v Motole jsem poznala,že není pro abych odcházela,ale nemohla nic dělat,tak mne museli propustit.
Otec se pak choval slušně i jak mne propouštěli z Motola,tak mi koupil časopis ,,Bravo" nebo ,,Bravo girl" nebo tak nějak a byl ohleduplný a dával si pozor a nic se nedělo.
Ale pak se mi ty pocity zase vrátily a došlo to k tomu,že jsem si sama chtěla vzít život,tak mne pak kolem listopadu 2005 zavřeli do Bohnic,kde jsem byla do února 2006 a mě pak propustili na jarní prázdniny,jelikož rodina chtěla,abych jela snimi na týden na Slovensko,ale pak už jsem se tam nevrátila a byla doma a pak mne celkově propustili.Jenže ve škole mne už nepřijali,jako mohla jsem tam chodit a učitelé mne přijali i chápali,ale kdo mne nepřijal byli právě spolužáci,kteří i občas dělali věci,ač si uvědomovali,že mne to ubližuje nebo i hlásili věci,které nejsou pravdivé na sociálce(jejich rodiče),jelikož už nesnesli,abych byla snimi ve třídě a když viděli,že škola s tím nic nemůže udělat,tak to takto řešili.Mi i jednou dali do lavice sáček od drog a pak jsem z toho měla problémy.Nebo na čarodějnice jsem měla pouze jedno pivo,ale spolužáci to před třídní podali jinak,takže další malér na krku,což se i pak podepsalo na tom,že jsem nebyla schopná chodit vůbec do školy a ani se vůbec učit.A ano mohla jsem říct,že se mi tohle děje ve škole,ale zase jsem byla sama proti všem,takže jsem to ani nezkoušela,ikdyž stavy občas na to byly.A hlavně,jak spolužačky věděly,že snimi nemohu jet na školní výlet,se mne ještě drze ptaly,jestli tam chci jet atd,že mne moc rozesmutnily,až jsem se poškrábala a to máma viděla a šla na hodinu do školy před naší třídou a tam se to řešilo a spolužačky byly potichu a pak třídní prohlásila něco ve smyslu ,,Už se o tom nebudeme bavit nebo na žádný výlet nepojedeme." a hlavně i z ní bylo cítít,jak dává ostatním najevo,že já jako ta psychicky nemocná se musí na mne opatrně,ale kdyby věděla,že ty spolužačky o tom schválně mluvily,tak tohle by ani neřekla,ale co já jsem mohla dělat?nic.Zamračený
Pak jsem byla zavřená do Bohnnic,z Bohnic jsem putovala do toho samého diagnostického ústavu jako předtím s kterým jsem jela na tábor a tam kousek táboru jsem byla zavřená v Bohunicích a pak po skončení táboru s diagnosťákem jsem byla zase v Bohnicích i na svojí žádost,jelikož když jsem měla na výběr si vybrat,jestli někde ve výchovňáku daleko od rodiny nebo v Bohnicích blízko rodiny,tak jsem volila tu druhou možnost,jelikož jsem byla fixována na rodinu a potřebovala jsem jí vídat,i proto mé rozhodnutí.Jenže pak se dr.Holeštová naštvala a jela jsem do Počátek(výchovný ústav pro mladistvé)kde jsem byla jen do doby než je jelo na Vánoce,takže cca měsíc a pak doma,ikdyž jsem měla jet zpátky.Ale díky bohu hodnému řediteli výchovného ústavu který chápal,že pro mne je lepší být u rodiny než tam,tak mi to až do konce soudu udělali,že jsem doma na propustce,což by nikdo jiný neudělal,jelikož se nejednalo o pár týdnů či měsíc,ale o půl roku.Pak jsem nastopila do školy,kde jednou jsem jela domů a stala se mi jedná podobná událost,ikdyž někdo by se jen smál a řekl,že se nic nestalo i taky že nic,ale když v autobuse si o vás jeden chlap tře to jeho přirození,tak to není moc příjemné a hlavně něco co by vás nepoznamenalo.Takže občas i mám strach i do dneška být v autobuse,tramvaji,metru vedle chlapů.A aby to nebylo málo,tak když jsem byla ve třeťáku,tak jsem jela autobusem domů a vedle mne si sedl starý páprda,který mi ošahával stehno,aby se mu postavilo.Taky nic příjemnéhoZamračený
Ty jo koukám kolik už jsem toho napsala a už by to mohl být konec co?ale kdeže čeká ještě jedná událost.Mlčící
Jednou o víkendu jsem jela na terapii,jenže byl takový problém se tam dostat,tak mne to tak trochu vzalo,což jsem musela rozdýchat a trochu si urovnat myšlenky,tak jsem v Praze,tak kousek popošla od lidi,aby mne nerušili procházela a přemýšlela co budu dělat dále.A ani jsem si nevšimla,že mne někdo sleduje,až když ke mne přišel a začal na mne šahat.Mne pokládal ruku na rameno,pokládal otázky chvilku mne pozastavil a chtěl,abych ze sebe vydala nějakou hlásku či jedině slůvko,ale já nic jako bych úplně ztratila hlas.A vymikala jsem se mu z rukou a rychle utíkala mezi lidi,jelikož bylo jasné o co mu šlo,pak jsem po zbytek dne byla celá vyklepaná,až jsem na chvilku zaspala,ale pouze na chvilku a pak byla zase nějakou dobu vzhůru a nemohla usnout a pak i několik dní jsem nikam nevycházela,pro jistotu.
A ač by někdo řekl,že se mi nic hrozného nestalo nebyly to tak záážné události jako je znásilnění apod,tak věřte,že i takovéto věci vás můžou poznamenat na celý život.

Tak o těchto událostech nedokážu nahlas hovořit.Protože to se ani nedá..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alic Alic | Web | 29. srpna 2013 v 12:05 | Reagovat

to je smutné :( taky jsis toho prožila hodně :/

2 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. srpna 2013 v 12:08 | Reagovat

[1]:
to ano,holt mi život staví překážky

3 Mandie :) Mandie :) | Web | 29. srpna 2013 v 13:22 | Reagovat

Spřátelím ráda :) Už jdu si tě přidat :) ...
A jinak, sice to není tak závažné jako znásilnění, ale věřím tomu, že to člověka poznamená. nevím co ti poradit :( Ale bude líp! Uvidíš!

4 Neila Neila | Web | 29. srpna 2013 v 13:24 | Reagovat

Tak to je celkem drsný...

5 Vendy Vendy | Web | 29. srpna 2013 v 13:25 | Reagovat

Milá Ko Ky, vidím, že jsi prožila pár opravdu ošklivých chvil, které dokážou poškrábat duši. Takové věci by se neměly stávat. Děti by měly být u svých rodičů v bezpečí, rodiče by měli být ti, kteří své děti chrání a ne je ohrožují. Ale v životě se bohužel stávají i takovéto věci.
Mluvíš o tátovi, jak se k tomu postavila máma? Ví o tom? Toleruje to? Nebo se s ním pohádala? Pohrozila mu rozchodem? Věří ti? Stojí za tebou?
K těm dalším událostem a dalším úchylům, které jsi potkala... taky jsem měla pár takových zkušeností, dnes bych je poslala někam, nebo bych je prostě odstrčila a začala ječet, ať na mě nešahají (ono kdybys udělala takový rozruch, viděla bys, jak by vzal roha - chmátnou si potajmočku, na to jsou kadeti, ale kdybys na ně začala křičet, že jsou prasáci a ať dají svý pracky laskavě jinam, dali by hodně rychle zpátečku a ještě by se ti příště vyhli.
Nedej se!
V posledním případě jsi udělal moc dobře, že jsi "utekla" mezi lidi. To byla moc dobrá volba!
Kdyby se na tebe takhle někdo nalepil, normálně se zkus odsunout jinam, pokud by to nešlo (přecpaná tramvaj), tak raději vystup a počkej na další spoj.
Naštěstí tihle prasáci se nevyskytují tak často.
Ale i kdyby se vyskytli, moje rada, fakt, nedej se! Sahá ti na nohu? Pleskni ho přes ruku. Nebo si sebou ber manikúrní nůžičky, měj je po ruce a když tak ho normálně těma nůžičkama bodni. On dělá to, co nemá a je si toho moc dobře vědomej. Ty mu zas dej najevo, že si to nemusíš nechat líbit.
Vypsalas smutný příběh, ale myslím, že máš pořád naději se z toho všeho dostat. Všechno má svůj čas, čas hněvu, čas bolesti, čas ztráty, čas lítosti, čas smíření i čas nové naděje.

6 Nana Nana | Web | 29. srpna 2013 v 13:57 | Reagovat

Prožila sis toho opravdu hodně. Někteří lidi si myslí, že to, že tě někdo např. v autobuse ošahává nic není ale s člověkem to umí pěkně zamávat, nemluvě o těch dalších věcech, které se ti staly. Člověka to poznamená, ať už si to připustí nebo ne. Moc bych si přála, aby  už tě nikdy nic takového nepotkalo, a aby ses přes to opravdu dostala (i když si nejsem jistá, jestli se takové věci dají hodit za hlavu) a žila normální šťastný život.

Taky jsem si zažila hodně nepříjemných věcí (ale žádné sexuální obtěžování), hlavně na druhém stupni, a to nejen ve škole ale i doma (kde jsou problémy ještě pořád ale tenkrát to bylo strašné). V té době byl můj život doslova na hovno, teď už je to lepší ale nejsem šťastná ani teď, stále mě můj život trápí.
A nedokážu o tom jen tak mluvit, aniž bych se nerozbrečela a za některé věci se hrozně stydím. Ale to, co jsi prožila nejlíp pochopí lidé, kteří prožili to samé co ty.

Původně to byl mnohem delší komentář ale nebudu ti tu psát slohovky. Jinak až budu mít čím fotit, tak někdy přidám i nějakou svou fotku postavy, abych furt nepřidávala cizí :)

7 Siyah Siyah | Web | 29. srpna 2013 v 14:10 | Reagovat

Mala si to veľmi ťažké, so všetkými tými ústavmi kde si bola atď, máš môj obdiv že si to zvládla. Ja som sa chcela zabiť za omnoho menšie maličkosti...
Musíš byť hlavne silná pretože nikdy nevieš čo ťa v živote ešte čaká, dúfam že už to bude len lepšie a aj tvoj strach pomaly zmizne.. držím palce.

8 Ellen Ellen | Web | 29. srpna 2013 v 16:03 | Reagovat

Je mi to vše líto. Prožila sis toho opravdu hodně a život se s tebou nepáral.
Ale jsi dobrá, že jsi to sem uměla napsat. Co to dáttakhle sepsané psycholožce?
Vím, je to asi opravdu nadlidský výkon o tom mluvit...

9 Eve* Eve* | E-mail | Web | 29. srpna 2013 v 16:54 | Reagovat

[2]: To je blbé, ale zas si to vem tak, že čím víc těch překážek zdoláš, o to budeš silnější. Držím ti palce!

10 Cara Cara | E-mail | Web | 29. srpna 2013 v 19:36 | Reagovat

Stay Strong,je mi to líto.Jinak jak ses ptala na jakou barvu si nakuji nehty tak na černou nebo červenou.Hlavně na noze protože mam furt zmrzle palce na nohách tak aby to bylo trochu lepší

11 Rosie Rosie | Web | 29. srpna 2013 v 20:10 | Reagovat

Prožila si toho hodně a bohužel nic hezkého a příjemného to nebylo.Mám taky hroznýho tátu,ale trošku jinak.Je dobré a obdivuji tě,že si to takhle dokázala napsat :-) Doufám,že ted budeš mít vše lepší a lepší.Držím palce!! 8-)  :-)

12 Lena Lena | Web | 29. srpna 2013 v 21:00 | Reagovat

Je mi líto, že sis prožila takové věci. Držím palce, ať je dál všechno v pořádku :)

13 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. srpna 2013 v 21:47 | Reagovat

[12]:
Děkuji,ono to je srovnané,jen na ty věci se nedá nikdy zapomenout,to už semnou bude do konce mého života

14 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. srpna 2013 v 21:50 | Reagovat

[11]:
děkuji za tvá slova ;)
snad ano,ale musím o to bojovat

15 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. srpna 2013 v 21:54 | Reagovat

[9]:
to mám zcela pravdu ;)díky za ní

16 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. srpna 2013 v 21:56 | Reagovat

[3]:
jo snad bude,pokud o tom neslyším a neděje se mi to,tak je to v pořádku

17 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. srpna 2013 v 22:08 | Reagovat

[10]:
tak to si lakujeme stejnou barvou,ikdyž je pravda,že já už černou ne,ale kdybych jí měla tak ano :)

18 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. srpna 2013 v 22:12 | Reagovat

[8]:
taky jsem sní o tom mluvila a řekla,když něco napíšu,tak to tak klidně mohu přinést,ale stejně o tom bude chtít mluvit a na to já teď nejsem připravená,bych pak byla rozhozená a to si kvůli škole nemohu dovolit

19 ruthi. ruthi. | Web | 29. srpna 2013 v 22:17 | Reagovat

týjo, každé slovo jsem naprosto hltala. je mi z toho smutno, co všechno se může stát a obrátit život, jen tak, vzhůru nohama! taky bych měla ten problém o něčem takovém mluvit. ty pocity. muselo to být pro tebe těžké a to i teď! hlavně se drž! snad už to půjde jenom k lepšímu. ;)

20 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. srpna 2013 v 22:17 | Reagovat

[7]:
moc hezky jsi to napsala :)
a snad to vydržím :) kus práce na sobě mám za sebou a kdybych i získala zase důvěru v lidech(tzn,že jim mohu věřit)tak by to bylo lepší,ale to je ještě dlouhá cesta

21 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. srpna 2013 v 22:19 | Reagovat

[19]:
dle těchto věcí snad,ale ohledně jiných to je tedy trochu větší problém

22 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. srpna 2013 v 22:26 | Reagovat

[6]:
děkuji ty moc za tvé řádky,klidně slohovky můžeš psát,já si je ráda počtu ;)
na fota se těším ;)

jinak máš pravdu,kdo nezažil neví,jak přesně se cítím a co se ve mne děje.

23 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. srpna 2013 v 22:28 | Reagovat

[4]:
to ano :-/

24 Ko Ky Ko Ky | Web | 29. srpna 2013 v 22:41 | Reagovat

[5]:
jak se postavila k tomu máma?ta se ho zastávala(byla na jeho straně) a prohlašovala proč musí mít starosti,když její máma je neměla,že jsme nevděčné a hlavně já

nemysli si,že já jsem se jen tak nechala,ale co jsem mohla dělat v autobuse,který zrovna jel a vedle plno,že bych si odstoupila dál,jsem musela počkat až bude další zastávka a vyjít z autobusu

25 ♡ HeLLo ♡ ♡ HeLLo ♡ | Web | 30. srpna 2013 v 11:04 | Reagovat

vůbec se ti nedivím, že se ti o tom těžko mluví..... :(( je to strašné (a podle mě i docela závažné i když ty píšeš, že ne....), nevím, co k tomu víc dodat..... dost mě to šokovalo, když jsem to četla, hlavně to s tím otcem, protože vím, že můj taťka (a celkově táta většiny holkek) by to neudělal...... je to prostě strašné :(( je mi tě vážně líto...... :(
jen jsem nepochopila jednu věc -----> ty jsi šla do Motola, protože si ségra vzala prášky? :O neměla tam jít spíš ta ségra za to? nebo jestli jsem to nějak blbě pochopila, tak proniň, ale tahle část mi trochu nejde do hlavy......
mě se stalo, jednou (navečer, ale přímo večer ještě nebyl), že jsem byla u obchodu a nějaký chlap (bylo mu tak 50-60 a mě 13) mě chválil boty, tak za to jsem poděkovala, pak mě zval na víno a já že ne nechci a on, ale ať jdu a já, že je mi 13 a on že vypadám starší..... (a to nějsem nějaká k*rvička, co ve 13 vypadá nejmíň na 18 -_-) a tak jsem šla a po chvíli si všimnu, že jde za mnou (bydlela jsem v takové opuštěné části města) a tak jsem začala zrychlovat a když jsem viděla, že zrychluje on, tak jsem se rozběhla a běžela až k baráku (měla jsem to už kousek) a ani se neotáčela a naštěstí jsem měla klíče v kapse, takže jsem byla hned vevtnitř..... ale pak jsem měla jít venčit psa, ale strašně jsem se bála a tak nešla....... a nějakou ddobu jsem se potom ve tmě bála jít sama........ <------- to byla moje špatná historka s pronásledováním, ale na ty tvoje věci to nemá ani zdaleka..... je mi tě vážně líto :((

26 Cherry Cherry | Web | 30. srpna 2013 v 14:45 | Reagovat

To je strašné...je mi to fakt hrozně líto, co sis vše prožila. Sice nikdy nedošlo k znásilnění, ale vypadá to, že se k němu mohlo kdykoliv schýlit a mě z toho při čtení běhal mráz po zádech.
A hlavně taky nechápu ty spolužáky, proč na tebe byli tak hnusní...kdybych je znala, tak bych jim normálně kvůli tobě dala přes hubu...kreténi...jsem teď docela naštvaná..lidi jsou hnusní.

27 Theresa Theresa | Web | 30. srpna 2013 v 17:28 | Reagovat

páni, jen co to čtu, tak mě mrazí. mrzí mě, čím vším sis musela projít, muselo to být něco.. neskutečného:(

28 eM. eM. | Web | 30. srpna 2013 v 18:10 | Reagovat

Wow, koukám, kolik už se ti toho stalo. Já jsem se takovýmto situacím zatím naštěstí vyhla.
Když nepočítám to, že mě někde na párty otravují často pochybní lidé, ale tak to na párty chodí.

Taky bych o tomhle nemohla mluvit :(( Jsi dobrá, že jsi to vůbec napsala :O

Mimochodem ty holky nechápu, já bych se snažila někomu spíš pomoct. U nás to tak chodilo vždycky, když měl někdo problémy a tak :)

29 Ko Ky Ko Ky | Web | 30. srpna 2013 v 20:57 | Reagovat

[25]:
ségra šla do bohnic a do motola jsem šla protože to tak rozhodla jedna doktorka a sociálka,takže mne doma nechtěli nechat,tak to takto vyřešili
jak tak vidím,taky jsi si neprošla hezkými věcmi :(

30 Ko Ky Ko Ky | Web | 30. srpna 2013 v 21:14 | Reagovat

[26]:
spolužáky taky nechápu,ale jak se říká kdo se vás chce zbavit,tak na nic nekouká :-/

31 Ko Ky Ko Ky | Web | 30. srpna 2013 v 21:18 | Reagovat

[27]:
to ano no,co si budem povídat :/,ale snad je to za mnou

32 Ko Ky Ko Ky | Web | 30. srpna 2013 v 21:22 | Reagovat

[28]:
co naděláš někdo pomáhá někdo zase ubližuje,holt takto to v dnešní světě chodí :/

33 Ellen Ellen | Web | 30. srpna 2013 v 21:38 | Reagovat

děkuji!
:D

34 Ko Ky Ko Ky | Web | 30. srpna 2013 v 21:53 | Reagovat

[33]:
není zač :o)

35 Vendy Vendy | Web | 31. srpna 2013 v 13:52 | Reagovat

[24]:Sice to nechápu, ale některé matky se tak opravdu chovají, zavírají oči, nechtějí to vidět...
Přitom, máma by měla být hlavně při svém dítěti.
Jenže život je holt jinačí... :-?

36 Ko Ky Ko Ky | Web | 31. srpna 2013 v 20:19 | Reagovat

[35]:
to máš pravdu,život je dost často jinak než by měl být

37 skinny-proana skinny-proana | Web | 4. září 2013 v 10:09 | Reagovat

Mrzí mě to zlatí... Ale nikdo nemá právo dělat cokoliv, co ti vadí. Každému ublíží něco jiného, ale nemělo by se to dít... Kdybys o tom chtěla někdy mluvit, su tu pro tebe...

38 Ko Ky Ko Ky | Web | 4. září 2013 v 16:33 | Reagovat

[37]:
v pořádku kočko :) zatím je vše v pořádku :)ale jinak díky za podporu a ochotu

39 Katie Katie | Web | 8. července 2014 v 0:31 | Reagovat

Holka, a já si říkám, že mám v životě smůlu.
Mám ji, ale jsem ráda za takovou formu smůlu, než za typ smůly co máš ty.

Hlavně v tak nízkém věku.
Rok od roku si uvědomuji, jak se časem projevují špatné věci zažité v útlém věku. Podvědomě to tam je a člověk se může otrkat v životě všelijak, ten základ tam zůstane.

Moc bych si přála, aby se ti už nikdy nic takového nestalo a získala si trochu důvěry k lidem. Což je velmi těžké.

40 Ko Ky Ko Ky | Web | 8. července 2014 v 10:05 | Reagovat

[39]:
to jo no každý má určitou smůlu buď větší či menší,nikdo se tomu nevyhne:/

to máš pravdu,ten základ v nás zůstane a ač se nám nic nestalo a stačí vidět zprávy v TV,tak je to zpět :/

snad,taky si to přeji,aby se mi to už nikdy nestalo:) a na důvěře k lidem mi pomáhá psycholožka, tak snad se někam s její pomocí dohrabu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama