Jedna moje životní etapa

20. července 2013 v 21:39 | Ko Ky |  O mě
Ahoj holky,
dovolím si napsat pár řádků k sebepoškozování,sebeubližování.
tento článek bych chtěla věnovat pro vás co máte tyto problémy a myslíte si,že sebeubližování,sebepoškozování je už na celý život a nelze se toho zbavit.V tomto článku bych vám chtěla ukázat,že to opravdu jde,ikdyž ne ze dne na den,ale když se budete snažit tak ano.



Můj život se sebepoškozováním:



Můj život se sebepoškozováním začal v roce 2003/2004.Na počátku sebepoškozování to nejdříve bylo jen takové ,,jemné" a řezala jsem se vším možným co se mi dostalo pod ruku,a které nezanechávaly jizvy.Takhle to semnou šlo pořád cca 3roky a ikdyž to ,,řezání" bylo jen občasné,tak jsem z toho měla dost velké problémy(tajnosti,nedůvěru). A pak v roce 05(listopadu)kdy jsem byla zavřena do PLB se to ještě zhoršilo tak,že jak tam byly i některé holky,které se také sebepoškozovaly,tak mě naučily,jak se správně řezat(do hloubky)něčím ostřejším,takže od doby co jsem tam skončila se můj stav zhoršil,a ikdyž to něco málo dní vypadalo,že je to na dobré cestě s tím seknout,nestalo se tomu tak.Pak jsem šla na reverz domů a nějak jsem to nedala,že jsem od března do června byla na každodenním řezání,jinak bych nemohla žít vzhledem k tomu,jaký jsem měla starosti ve škole,doma atd.


Tak jsem ten bludný kolotoč,který nikomu nic nedával ukončila a nejvíce se pořezala a šla na středisko si to nechat ošetřit,ikdyž jsem si plně uvědomovala,že moje obvodní tam nebude a ta druhá na mě hned zavolá policii a zavřou mě hned zpátky do PLB.Tak se tak i stalo.V PLB jsem byla jen 14dní a pak šla na měsíc do diagnosťáku,s kterým jsem jela na tábor na Moravu(kousek od Brna).Jo říkáte si,tam jsem se musela mít dobře a moje temné dny musely skončit,ale kde že.Právěže tam to bylo nehlídané,tak jsem věděla,že řezání je pro mě zakázané,ale vyřezávání určitých věcí na nohou,kde to nikdo vidět nebude a ani nebude kontrolovat bylo přípustné i se tak stalo až jeden den(přesně 14náctý den)jsme měli celodenní soutěž a než přišla na mě a jednu holku řada,abychom se zapojily,také do soutěže,tak se nám zachtělo jaksi trochu udělat lumpárnu a něco z kuchyně vzít,jenže mě nenapadlo nic jiného vzít než nůž a to byla chyba,ikdyž to byl jen žert.Jelikož já byla trochu pomalejší a pan vychovatel se ptal co jsme tam dělaly a já měla ten nůž tak nešikovně zastrčený,že mi vypadl.Tak jsem pak přišla na řadu a když celá soutěž skončila,tak si mě pan hlavní vychovatel a vedoucí vychovatelů v jednom zavolal,abych sním šla do pokoje a tam mi řekl,že si mám zbalit svoje osobní věci a počkat až pro mě příjde.Jenže já zazmatkovala a místo toho abych začala balit,tak jsem utekla.Mě chvilku hledali,jenže já byla tak zbabělá,abych byla někde kde to neznám přes noc sama,že jsem po cestě na útěku,který netrval ani pár minut našla skleněnou láhev a jsem jí rozbila o strom a střepy si dala do rukou,že je budu držet a přes ně s vychovateli vyjednávat,ale jedna vychovatelka byla tak akční,že mi ty střepy strhávala z rukou a díky tomu se poranila.V tu chvíli se mi chtělo brečet,ale díky tomu jaká tam byla atmosféra jsem to musela vydržet,jelikož mě vzali do umývarny na ruce a umyly mi ruce,jelikož sem byla podrápana taky.A pak mě násilím vzali do auta a pak někam semnou trochu zajeli a tam už na nás čekala sanitka,která mě odvezla na psychiatrii v Brně,kde jsem byla 14dní,ale to mi tak nevadilo,jelikož jsem byla na dospělém ženském oddělení a tam to bylo suprové,jsem tam poznala dost suprový ženský a jednu nej kamarádku,která by neváhala a adoptovala si mě,ikdyž jsme od sebe ani ne tři až čtyři roky staré.Pak jsem musela zpátky do diagnosťáku s kterým jsme jeli zpátky tam kde má diagnosťák sídlo.A pak za pár dní se mělo jet na vodu,ale já už jsem tam nechtěla být a všichni zaměstnanci diagnosťáku to věděli,ale přesto řekli rodičům,že když nebudou souhlasit s převozem do PLB,tak jedu na vodu!!blbci jedni.Tak se tak i stalo a jela jsem místo vody do PLB.:-)Se asi divíte proč je ten veselý smajlík,ale když by jste se měli rozhodnout,kde by jste byly radši,zda někde daleko od rodiny a v prostředí,které vám nedělá dobře nebo v blízkosti rodiny,ikdyž někde kde vám nemůžou pomoci a pro mě rozhodně nejlepším řešením k danému stavu ve kterém jsem byla bylo nejpřijatelnějším řešením druhá varianta a to pobyt v PLB.

Tady jsem byla čtyři měsíce,měla jsem tu střídavé dny občas slunečno občas mračivo,ale opět jsem poznala suproví lidi na který nechci nikdy zapomenout.

Pak jsem byla převezena do výchovného ústavu,který mi vybral diagnosťák a tam byla jen než se jelo na Vánoce domů(prosinec 2006) a pak už jen doma a doma.Tak tady by si člověk řekl,že by už mohl být konec etapy SU,ale není to tak díky tomu,že se soud ještě neskončil,tak jsem nemohla chodit do školy ani na brigádu prostě nikam a celý ten půl roku jsem byla pouze doma(do konce června 2007).No jo mohu si za to sama,kdybych tolik nechodila za školu a nebála se říct pár slov,tak by to bylo jinak,ale byla jsem tehdy ještě malinká na to,abych si něco prosadila,a když jsem se jen náhodou o to pokusila hned to bylo bráno jako odmlouvání,tak jsem radši mlčela,ikdyž jsem trpěla.Pak jsem od září 07 začala chodit opět do školy a začala mi nová etapa života.S řezáním se to trochu uklidnilo,ale pak v jisté době to zase začalo od března 2008 a trvalo to až do roku 2009(15.5.)s menšími přestávkami.A teď??jsem už skoro čtyři roky a pár měsíců zdravá bez jakékoliv pomoci lékařů a dovolím si tvrdit,že už nikdy,ikdyž mi zemře někdo blízký do toho zase nespadnu.Ikdyž v momentální době občas nad tím přemýšlím,že bych to mohla udělat,ale jak už jsem z toho venku,tak je to jen o myšlenkách a ne činnech.A proč vám to vůbec píšu??protože jsem tímto článkem chtěla říci,že ať je už jakýkoliv důvod sebepoškozování,tak se lze vždycky z toho dostat,ikdyž to nějakou dobu bude trvat,ale vždy to pak přinese úspěchy a moc vám všem držím palce,aby jste se toho krásného dne kdy se řeknete jsem taky vyléčená(ý)brzy dostal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rose Rose | Web | 20. července 2013 v 22:04 | Reagovat

:OO .. Já teda zírám. Nevěděla jsem, že jsi měla problém i se sebepoškozováním. Je to celkem drsný příběh a jsem ráda, že už jsi vyléčená:))! A kolik ti bylo v té době let? Jak jsi byla na tom táboře atd. .. A s tou školou - to si asi opakovala ročník, ne? ://
Btw, já jsem ráda, že se neřežu a nikdy jsem to nedělala:) uf.. Ale kámoška jo a má zničenou ruku - napořád.. :/ Hrůza.. Ale jinak je z toho úplně venku, ale byly chvíle, kdy jsem se o ni bála - představ si, že mi psala na fb, že se pořezala (už zase) a že jí příšerně teče krev, má to v pokoji úplně všude a co že má dělat.. :/// To byly chvíle:///

2 D. D. | Web | 20. července 2013 v 22:08 | Reagovat

Téda ! Klobouk dolů... jsi statečná !!!

3 Ko Ky Ko Ky | Web | 20. července 2013 v 22:10 | Reagovat

[1]:
trpěla,i jsem to psala do těch dvaceti otázek a odpovědi o mne ;)
v té době,když jsem byla na táboře mi bylo 16 let,a jak jsem nastoupila do školy do šk.roku(2007/2008) hned po skončení toho bludného kruhu),tak jsem žádný ročník neopakovala,jen ve druháku měla jeden repec,který jsem v pořádku zvládla a ostatní ročníky taky :-)
to já mám taky už nadoživotí zničenou ruku a nohu :(to je škoda čím si prochází tvá kamarádka,ale je dobře,že je z toho venku a snad už takovéto zprávy ti nepíše

4 Ko Ky Ko Ky | Web | 20. července 2013 v 22:13 | Reagovat

[2]:
děkuji nic jiného mi ani nezbývalo,PLB,když někdo není opravdu nemocný a nemá to z psychiky,tak mu nepomůže spíše to zhorší jeho stav

5 Rose Rose | Web | 20. července 2013 v 22:21 | Reagovat

Jo, promiň, asi jsem to nečetla :D
Jo, naštěstí je z toho kámoška venku a už takový zprávy nepíše :DD Naštěstí :DDD Nakonec to nějak zavázala atd. :DD

6 Ko Ky Ko Ky | Web | 20. července 2013 v 22:23 | Reagovat

[5]:
v pohodě :o)
tak to je dobře,já si to ani nevážu,jen se občas stydím si vzít krátký rukáv,ale tak občas jsem odvážná,holt se to odvíjí od toho jak se cítím :)

7 callmebaby callmebaby | Web | 21. července 2013 v 9:46 | Reagovat

Achjo, sebepoškozovani je svine :(

8 Katy Katy | Web | 21. července 2013 v 12:40 | Reagovat

páni :O tak to koukám teraz :O .. ale obdivujem ťa, že si sa z toho predsalen dostala (:

9 Ko Ky Ko Ky | Web | 21. července 2013 v 18:27 | Reagovat

[8]:
díky,taky jsem za to ráda a hned jak budu mít penízky na to si dát odstranit jizvy udělám to hned všemi deseti :)

10 Ko Ky Ko Ky | Web | 21. července 2013 v 18:29 | Reagovat

[7]:
to jo no :-(

11 skinny-proana skinny-proana | Web | 21. července 2013 v 21:31 | Reagovat

Zní to šíleně... Nikdy jsem to nezažila a nedovedu si to ani představit. Máš hodně jizev teď?

12 Ko Ky Ko Ky | Web | 22. července 2013 v 9:13 | Reagovat

[11]:
nějaké ano,ale zda jich mám moc neumím moc objektivně zhodnotit,tak jsem se rozhodla vyfotit svou ruku a nohu a to pak zhodnoť sama:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama